Známá tvář brněnské bikové scény Lucie Veselá v těchto dnech oficiálně oznámila ukončení její více jak dvacetileté závodní kariéry. Co ji k tomuto finálnímu rozhodnutí přimělo, co jí cyklistika dala či vzala a čemu se nyní hodlá věnovat? Na to vše jsme se jí tázali v krátkém rozhovoru a rozšířili jej o příspěvky dvou brněnských matadorů, bez kterých by brněnská biková scéna jen stěží dosáhla takového rozkvětu, jakým se pyšní dnes.
Přes dvě dekády aktivního závodění
Ještě, než Lucce položíme první otázku, pojďme si společně shrnout její přes dvě dekády dlouhé působení na české a světové bikové scéně.
Lucie Veselá pochází z malebné obce Vojkovice nad Svratkou, jež leží pouze pár kilometrů jižně od Brna. Je absolventkou Masarykovy univerzity Fakulty sportovních studií v oboru Trenérství a Tělesná výchova.
Dříve, než vzplálo její nadšení pro cyklistiku, věnovala se Lucie Veselá atletice a sportovní gymnastice. Cyklistických soutěží se aktivně začala pravidelně účastnit v roce 1999, kdy se v barvách brněnského Favoritu Brno objevila na silničním kole a na dráze. V rámci přípravy došlo i na horská kola, která ji nakonec zaujala natolik, že poměr času stráveného na cross-country tratích začal výrazně převažovat.
Podstatnou část své cyklistické kariéry Lucie Veselá zasvětila právě horským kolům a většina z nás ji má pevně spojenou se značkou GT Bicycles a týmem GT Opportunity Brno, ve kterém aktivně působí do dnešního dne.
Mezi její největší úspěchy můžeme řadit například 8. místo na Akademickém Mistrovství světa MTB XCO 2010, nesčetná pódiová umístění v sérii Českého poháru a na MČR MTB v cross-country, 13. místo na Mistrovství světa MTB XCE v roce 2014 či sedmé místo na Mistrovství Evropy MTB XCE v loňském roce.
Několik posledních let se Lucie Veselá rovněž aktivně věnuje přípravě a tréninku dětí a mládeže v rámci projektu Aspire sportovní centrum mládeže, za kterým stojí jeden z klíčových organizátorů všech brněnských významných bikových závodů Luboš Vidlák.
Povídání s Lůcou
To jen pár slov ve stručnosti. Ta léta závodění by jistě mohly dostát knižního formátu, ne-li trilogie. Tolik místa tu však dnes nemáme. Dejme tedy daný prostor přímo Lucii, ať nám sama nastíní, jaká ta uplynulá léta byla.
Kdy jsi začala na kole závodit a kterými týmy jsi prošla?
„Začínala jsem na silnici a dráze na Favoritu Brno, byl to myslím rok 1999, pod panem Černohlávkem a u něj jsem byla rok. Pak jsem přešla do Rocky Bikes na horská kola, které se stalo součástí Favoritu Brno. Pod Favoritem Brno jsem fungovala do poloviny sezóny 2009. Druhou půlku sezóny 2009 jsem už závodila přímo pod GT CZECH TEAM.“
A kdy se to přehouplo do profi závodění?
„Úplné profi závodění to nebylo asi nikdy. Buď jsem dělala školu anebo měla nějakou práci. Snažila jsem se školu i práci upravovat tak, abych měla co nejvíc času na tréninky, soustředění a závody. To velké závodění, myslím tím účast na Svěťáku, tak to přišlo v juniorkách. Bylo to v rakouském Kaprunu. A od té doby jsem se snažila vše podřizovat kolu.“
Vzpomínáš si na svůj vůbec první závod?
„Než jsem začala závodit na kole, měla jsem za sebou závody v atletice a sportovní gymnastice. Můj první závod na kole přišel v roce 1997. Byla to Soběšická mulda v Brně.“
Co bylo tím finální faktorem, který tě přiměl závodní kariéru oficiálně ukončit?
„Původně jsem chtěla skončit už před dvěma sezónami, ale hecla jsem se kvůli Mistrovství Evropy v Brně. Tam se mi zadařilo na eliminátoru, tak jsem si řekla, že to zkusím ještě jeden rok. Ale v hlavě už jsem to neměla nastavené tak, že bych tomu chtěla obětovat všechno. Dlouhé roky jsem znala jen trénink anebo povinnosti. Také do toho přišla rekonstrukce domu, protože bydlet do 40 u rodičů jsem nechtěla. Jakákoliv zábava tak šla zcela sranou. Dovolená či volné dny a svátky byly vyhrazeny pro soustředění. Sama pro sebe jsem neměla vůbec žádný volný den. Volné tréninkové dny jsem byla nucena vyplnit prací, kterou jsem doháněla. Času pro regeneraci bylo míň a míň. A jít se někam pobavit bylo také nemyslitelné.“
„Ale já jsem tvor společenský. Nejsem introvert, který by seděl pořád jen doma u telky. A tím vším jsem svoje tělo úplně přetížila. To se mi také samo snažilo dát na vědomí, ale já tomu moc nevěnovala pozornost. Letos mi vystavilo definitivní stopku. Pochopila jsem, že tohle je už poslední varování.“
Jak dlouho si jezdila pod křídly GT Bicycles?
„Je to téměř celá moje závodní kariéra. Pouze první dva roky, kdy jsem s kolem začínala, nebyly na GT.“
To je docela kus historie značky GT samotné! Znamená to také, že jsi měla možnost zmapovat vývoj hned několika modelů Zaskar. Vytvořili jste si nějaké bližší vzájemné pouto?
„To ano. Prošla jsem od těch hliníkových, přes první karbon a taky tu byl chvilku k dostání i full. Jezdila jsem na dvacet šestce, sedmadvacítce i devětadváce. Ale asi nejlepší vztah jsem měla s tím fullem, jmenovalo se to GT Zaskar 100 a byl to můj miláček. Když šel na prodej, obrečela jsem to.“
Zůstáváš i nadále aktivní v týmu GT Opportunity Brno?
„V GT Opportunity Brno pomáhám hlavně se zařízením zahraničních věcí, s některými soustředěními a vypadá to, že i s tréninkem. Terka Obořilová asi zůstane v týmu jako jediná holka, tak jí sem tam udělám sparinga. Mám ještě děti v Aspire sportovním centru mládeže, takže budu sedět tak nějak na dvou židlích.“
Jaké jsou tvé další karierní výhledy, čemu bys ses chtěla prioritně věnovat?
„Horská cyklistika je už mým životním stylem, takže pokud to půjde, tak se chci plně angažovat tady. Baví mě to a moc bych si teď přála, aby mi všechny moje plány a vize vyšly. Makám na tom.“
Co ti bude z toho každoročního závodního kolotoče asi nejvíce chybět?
„Upřímně? Asi nic. U kola zůstanu a na závody budu jezdit jako bafík. A když budu mít chuť, tak si pro vlastní potěšení nějaký ten závod střihnu. Ale už bez stresu a nutnosti zajet nějaký výsledek.“
Měla bys tu na závěr nějaký vzkaz, který bychom mohli poslat do světa?
„Určitě. Ráda bych moc poděkovala všem, kteří mi kdy pomohli, předávali mi zkušenosti či rady, nebo mě podporovali finančně, materiálně, ústně, starali se o mě na závodech či soustředěních, v mých začátcích, v průběhu či ke konci mojí závodní kariéry. Nemá moc smysl tu konkrétně každého jmenovat, jelikož těch lidí a firem je spousta. Byl by to sakra dlouhý seznam za těch 23 let.“
„Lidem, kteří za mnou stáli dlouhé roky, jsem poděkovala osobně. Ale je tu člověk, bez jehož podpory by moje závodní kariéra stěží dosáhla takových rozměrů. Proto bych ráda využila této příležitosti a poděkovala jmenovitě Dušanovi Olejníčkovi za jeho dlouholetou podporu.“
„Také bych ráda zmínila firmy, co tu se mnou byly po celou tu dobu. Během celého mého závodění se mi dostalo velké podpory zejména od firem Aspire Sports, Renault Opportunity a Sýkora sportswear.“
Závěrem pár slov od těch, jež Lucii Veselou znají dlouhá léta
Bylo by krátkozraké při této příležitosti nepožádat o pár slov i několik osobností, jež byly přímými svědky mnoha Lucčiných úspěchů či se staly nedílnou součástí její závodní dráhy.
Dušan Olejníček
Dušan Olejníček manažer týmu GT Opportunity Brno, trenér, mechanik i závoďák na poloviční úvazek vytvářel důležité závodní zázemí po výraznou část Lucčina bikového dobrodružství. Několik let spolu dokonce tvořili pár. To je v této chvíli již minulostí, avšak jejich přátelství a spolupráce přetrvává do dnešního dne.
Dušane, ty jsi byl prakticky u všech významných momentů Lucčiny cyklistické kariéry. Dalo by se její působení na bikové scéně shrnout v pár větách?
„Jasně, ono by se to dalo klidně shrnout několika slovy: neuvěřitelný držák ve smyslu mnohaleté kariéry na vysoké jezdecké úrovni. Ale také, co se už běžně neví, během své napěchované kariéry zvládla Lucka i celou řadu dalších věcí. Vystudovala Masarykovu univerzitu, ovládá jazyky, pomáhala mně v obchodě, kde výborně vycházela se zákazníky a nezalekla se ani práce v servisu, což uplatnila i v týmu, kde celou tu dobu funguje i jako manažerka a trenérka. Mimo to se ještě věnovala rekonstrukci svého domu.“
„Posledních několik let se Lucka cíleně věnuje bikovému potěru. Díky jejím zkušenostem, komunikativnosti a vztahu k dětem dokázala k našemu krásnému sportu přitáhnout už desítky ne-li stovky dětí. Momentálně má pod sebou více jak sto malých cyklistů a cca desítku spolupracujících trenérů.“
Lucka strávila téměř celou svoji kariéru pod křídly GT. Jaké byly její úplné začátky v týmu?
„Vidím to ve dvou rovinách. Ona začínala na dráze a silnici u p. Černohlávka, což jí dalo skvělou výbavu do dalších let. Někdy ve svých patnácti či šestnácti letech zcela propadla bikům a tehdy v podstatě začala naše spolupráce. To bylo v týmu Rocky Bikes, který spadal pod Favorit Brno.“
„GT CZECH TEAM jako takový jsme prakticky převzali od „Aspiráků“ v roce 2009. Založen byl v roce 1996. Celou jeho novodobou historii jsme vytvářeli společně a Lucka byla vlastně vůbec první XCO závodnicí v tomto tradičním uskupení. Dá se říci, že jsme ho úplně vypiplali z ryze amatérského oddílu až mezi top týmové stálice tuzemského bikingu. Vlastně, od roku 2010 až dosud, dodáme každým rokem nějakého našeho závoďáka do reprezentačního výběru ČR. Ostatně právě Lucka je toho příkladem.“
Mohl bys vypíchnout a trochu zavzpomínat na její nejvýznamnější závodní úspěchy?
„Velice rád. Hned se mi vybaví fakt, že během svého desetiletého působení v elitě dosáhla pravidelně každý rok na MČR nebo v ČP pódiového umístění!“
„Pokud bych měl vypíchnout něco konkrétního, tak třeba MČR 2012 v Peci pod Sněžkou, kde dokázala být v XCO stříbrná a další den brala bronz ve Four-crossu. Nebo Mistrák v Praze v roce 2014, kde v nesnesitelném vedru celou druhou polovinu XCO závodu vedla a o titul přišla asi 300 metrů před cílem, když jí totálně prásklo. V témže roce na Mistrovství světa v Norsku zajela do té doby nejlepší český výsledek v eliminátoru. Tam obsadila 13. místo!“
„Hodně emotivní pro mě bylo domácí Mistrovství Evropy v roce 2019 v Brně. Tři roky se totiž Lucka trápila se zdravotními problémy a všem nám bylo jasné, že pomaličku začíná přemýšlet o konci kariéry. I přes tohle rozpoložení nejprve získala bronz na MČR v eliminátoru a tím se nominovala na ME. Tam neuvěřitelně zabojovala a vyjela si sedmé místo v eliminátoru! Nádherný comeback ještě zvýraznila na finálovém závodě Světového poháru v Grazu třetím místem v short tracku.“
Co by si rád Lucce do budoucna popřál?
„Hlavně aby si konečně dokázala najít aspoň trošku času jen a jen sama na sebe. S tím souvisí i přání tolik důležitého pevného zdraví. Aby v životě mohla dělat to, co ji nejvíce naplňuje a baví. A samozřejmě v osobním životě, ať se jí splní všechna její přání a její sportovní nadšení ji doprovází i nadále.“
Luboš Vidlák
Další výraznou osobností brněnské bikové scény, jež byla rovněž svědkem Lucčiných prvních bikových startů, je Luboš Vidlák. Právě on je otcem projektu Aspire sportovní centrum mládeže, které v současné době opatruje více jak stovku dětí a mladých nadějných bikerů. Jde o projekt, jehož se Lucie Veselá během posledních let postupně stává hlavní hnací sílou.
Luboši, ty znáš Lucku od jejích dívčích let. Byl u ní již tehdy její hluboký zápal pro cyklistiku viditelný?
„Já jsem se začal pohybovat po závodech horských kol někdy před rokem 2000. Lucku jsem vnímal od doby, kdy se objevila na závodech v dresu Favorit Rocky Bikes a později GT Opportunity. To jsem samozřejmě ještě vůbec netušil, že se naše cesty nakonec pracovně spojí. Lucka na mě od začátku působila jako profík každým coulem. Tahle holka patří, podle mě, k největším stálicím ženského elitního bikingu u nás.“
Jak začala vaše spolupráce ohledně projektu Aspire sportovní centrum mládeže?
„My jsme se pravidelně potkávali na závodech, které jsem pořádal. Do toho jsem začal budovat Bike arénu Anthropos a uspořádal v Brně Český pohár. A k této činnosti zákonitě patří i dětský oddíl. Impuls přišel ode mne, ale vše nabralo rychlé obrátky s příchodem nového partnera Aspire Sports, který se nyní ve velké míře podílí na každé akci, kterou pořádám. Tato firma je dlouhodobě partnersky spjata i s kariérou Lucky a já na ni doslat doporučení přímo od majitele firmy, Igora Doležala. Bez váhání jsem ji oslovil s žádostí o spolupráci.“
„Lucka mě hned na samém začátku překvapila tím, jak umí pracovat s dětma. Odborné předpoklady má samozřejmě ty nejvyšší, ale to, hádám, pro takovou práci nestačí. Dětí nám začalo přibývat velmi rychle a v současné době jich máme něco přes 100 a mnoho dalších v pořadníku. Tento stav je především její zásluhou.“
„My se to snažíme dělat tak, aby se pro děti sport a kolo staly v první řadě zábavou. Opravdové výkonnostní tréninky jsou jako nadstavba pro ty, kteří projeví zápal pro závodění. Na to pak navazuje možnost pokračovat v ryze závodním teamu u Dušana.“
Co má Lucka v rámci tohoto projektu v současné době na starosti?
„Lucka funguje jednak jako hlavní trenér ASCM a současně jako vedoucí. V podstatě určuje hlavní náplň na jednotlivých trénincích a organizuje činnost ostatních trenérů. Postupně si přibírá i další činnosti.“
„V současné době to funguje tak, že se snažím do chodu ASCM moc nemluvit. Spíše jen přiložit ruku k dílu, když je potřeba. Starám se v prvé řadě o ekonomiku. Snažím se nechat Lucce co největší prostor a jsem rád že to, co jsem začal se nápaditě rozrůstá. Tím, že Lucka oznámila konec závodní kariéry se navíc otevírají dveře dalším možnostem, kam projekt ASCM směřovat.“
Hodně štěstí!
Děkujeme všem výše zmíněným za jejich příspěvky a Lucce přejeme pevné zdraví a spoustu dalších životních úspěchů i vně závodních pásek v její další životní kapitole.
Autor: David Florián
Foto: Martina Olejníčková & Archiv GT Opportunity Brno & @jsphoto.cz & jakubcaha.cz
Napište váš názor